Category: Pro badatele

Programy Kaiserpanoramy 1890-1930

Cizí slovo – Kaiserpanorama.

Co byla vlastně zač? Předchůdkyně diaprojektorů a svým způsobem i dnešního kina.

Obří prohlížečka stereoskopických diapozitivů, která umožňovala na základě jednoduchých optických principů vnímat fotografii prostorově, tak jak to dnes umí 3D Jejím prostřednictvím bylo možné nahlédnout do celého světa. Stejně tak činili i obyvatelé Litvínova v první čtvrtině 20. století, kdy tímto způsobem mohli snít o cestách, které nikdy nemohli realizovat ve skutečnosti.

A stejně jako my dnes netrpělivě vyhlížíme program kina nebo listujeme televizním programem, četli s napětím tehdejší provozovatelé Panoram nabídkové katalogy s lístky nabízejícími výlety do všech koutů světa. Začtěte se, prosím, též!

Foto: Michal B. Soukup

Text: Markéta Soukupová

Pozvánka na výstavu Panoráma starého Mostecka. Vernisáž 10. 11. 2022

To nejlepší z nově digitalizovaných fotografií starého Mostu, Mostecka a světa kolem roku 1900.
Výstava fotografií po více jak sto letech zpřístupňuje veřejnosti výběr ze sbírky negativů, pozitivů a starých fotografií dokumentujících vývoj regionu a pohled na svět kolem roku 1900. Historické fotografie Mostecka, zachycující především zaniklou krajinu a obce, vznikaly po dlouhá desetiletí a za jejich vznikem stojí řada starých mosteckých ateliérů a fotografů. K nejznámějším patřili Otto Kittel, Alfred Hoffmann, Carl Pietzner, Josef Klaus, Heinrich Felber, Anton Löppen nebo B. Stolz. Mnozí z nich spolupracovali s tehdejším Městským muzeem a obohatili tak jeho sbírku. Návštěvníci výstavy se tak mohou těšit na pestrou dobovou tématiku.
V celých sériích byly zaznamenány regionální události – kuřavková katastrofa v Mostě (1895), stavba přehrady v Janově (1911-1914), výstavba elektrárny v Ervěnicích (1923-1926) či život v Hoře Svaté Kateřiny a okolí (1908-1918).
Vydejte se s námi po stopách dávných časů!

Výstavu s názvem Panoráma starého Mostecka uspořádalo Oblastní muzeum a galerie v Mostě jako výstup svého projektu Panoráma starého Mostecka (registrační číslo CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012378) podpořeného z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a spolufinancovaného Evropskou unií.Výstava potrvá do 31. března 2023

Autor plakátu: Martin Špoula / Text: Markéta Soukupová

Za fotografem Karlem Goszlerem do Loun

Na počátku bylo slovo. Ostatně, jako na počátku každého příběhu. A když dá slovo slovo, protože slovo dělá chlapa, může z toho vzniknout nejen zajímavý příběh, ale i cesta. A prázdniny jsou pro cestování všeho druhu jako stvořené. Ta naše vedla do lounské muzea.  Po společné dohodě jsme dospěli k rozhodnutí, že je nutné navštívit Karla Goszlera. Tedy nikoliv jeho osobně, neboť tento nadšený turista a famózní fotograf opustil svět již v první polovině minulého století, ale jeho skvělou práci, kterou se veřejnosti rozhodli přiblížit lounští kolegové. A že se jim to podařilo přímo skvěle!

Lounský fotograf Karel Goszler (1865–1936) po sobě zanechal na 1000 skleněných desek. Díky jeho vnukovi panu Svatopluku Goszlerovi, se podařilo jejich předání do lounského muzea. Z malých skel se po sto letech podařilo získat krásné fotografie, zachycující řadu dávno pozměněných míst nebo zmizelých zákoutí. Karel Goszler měl dar od Boha – vynikající cit nejenom pro výběr místa, ale i pro nádhernou kompozici. Jeho velkou láskou bylo České středohoří. Nebál se s fotografií experimentovat, takže některé snímky jsou tak precizně kolorované, že máte pocit, že se díváte na barevnou fotografii, které se také k překvapení kurátora v souboru skutečně nacházely! Zatímco do nedávna se předpokládalo, že nejstarší lounské barevné fotografie jsou až z období 2. světové války, Karel Goszler barevně fotografoval již ve dvacátých letech 20. století.

Udělejte si čas na cestu do Loun stejně jako my. Těšit se můžete na 135 krásných fotografií zachycujících lounský region v letech 1890 až 1930. Expozice je rozdělena do pěti místností a v každé na vás čeká jiné téma – Louny, Kolorované snímky, Lounsko, Portréty a spolkový život a Volání dálek. Seznámí vás zde s s počátky lounské turistiky, uvidíte dobové oblečení, zaniklé stavby či proměňující se krajinu. Již při vstupu do muzea spatříte unikátní velkoformátovou fotografii o rozměrech 300×200 cm zobrazující zdejší město na samém sklonku 19. století s projíždějící parní lokomotivou jako symbolem pokroku.

Děkujeme kurátorovi Oblastního muzea v Lounech PhDr. Martinu Vostřelovi, Ph. D. a všem kolegům, kteří se na výstavě podíleli, za velmi podnětný počin, který je pro náš tým inspirací do podzimních dní. Chystáme pro vás totiž překvapení!

 

   

Foto: Lenka Lovašová a Markéta Soukupová

Text: Markéta Soukupová

Cesta do pravěku

Plán zněl jasně: Návštěva geologické sbírky!

Tvoření plánů a jejich dosahování je jedním z velkých testů celého týmu. On totiž není problém cíle stanovit, ale hlavně jich dosáhnout, což v takovém parném létě může být problém. Ještěže je možné se před nemilosrdnými paprsky ukrýt do temných útrob nově vznikající geologické sbírky a svěřit se do rukou odborníku na slovo vzatému, panu Pavlu Dvořákovi.

Pan Dvořák pracuje jako správce geologických sbírek v Oblastním muzeu a galerii v Mostě od roku 2011. Přestože nikdy nebyl profesionálním geologem, minerály a zkameněliny ho zajímaly už od dětství. V okolí Bíliny, kde vyrůstal, byla pro takového koníčka řada příležitostí. V pozdější době dlouhodobě sbíral zkameněliny na řadě míst severozápadních Čech. Na nalezišti v třetihorních diatomitech u obce Roudníky na Ústecku objevil dosud nejstarší známý druh fosilního jalovce na planetě. Na slavném nalezišti z období křídy v Březně u Postoloprt objevil zkamenělinu nového druhu raka. Nejčastěji sbírá zkameněliny v diatomitech na vrchu Trupelník u Kučlína. Zde objevil celou řadu unikátních zkamenělin. Nejvýznamnějšími nálezy z této lokality evropského významu jsou 2 druhy kapradin a 2 exempláře patrně nového druhu členovce. V mosteckém muzeu doposud připravil 4 výstavy. Dvě výstavy měly mineralogické téma „Minerály mostecké pánve“ a „Minerály východní části Krušných hor“ a dvě pro změnu námět paleontologický „Kučlín“ a „Třetihorní rostliny mostecké pánve“. V současné době se intenzivně věnuje stavbě nové expozice, do které se uvolil nechat nás nahlédnout.

A tak před našima očima postupně defilovaly amfiboli ze Sulevic, baryty z Braňan, čermíkity ze Želének u Duchcova, melity z Chotovenky, natrolity z mosteckého Špičáku, zkameněliny z Trupelníku. Až nás přecházel zrak! Poslední zmiňované nás zajímaly ze všeho nejvíc. Nejen plán, ale i dohoda zněla jasně: v rámci Modulu číslo 3 seznámit dětské návštěvníky s geologií nejenom mostecké pánve, ale také části Českého středohoří. A tak jsme bedlivě naslouchali, ptali se, zapisovali, diskutovali a fotili.

Nakonec jsme ale stejně nejdéle diskutovali o nálezech vršanských koulí.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy se opětovně rozvíjel zájem o esoteriku, okultní vědy a vše tajemné, zaujaly pracovníka lomu Vršany pana Miloše Danka kulovité útvary, které nacházel ve vrstvách písků na jednom místě lomu. Pan Danko byl amatérským astronomem a ve svém domě v Mostě vybudoval i malou astronomickou observatoř. A protože měl kontakty na různé záhadology, včetně toho nejslavnějšího – Ericha von Dänikena,  netrvalo dlouho a v různých médiích se objevila řada senzačních článků o tajemných, záhadných, léčivých a zázračných koulích z Mostecka. A také teorie, že jsou mimozemského původu. Podle jedné z nich je „ufoni“ vyhazovali ze svých létajících talířů. Proč by to dělali, už autor teorie nevysvětlil. Další smyšlenky, výmysly a nepravdy novinářů následovaly. Koule prý nejdou rozbít ani rozříznout žádným nástrojem ani přístrojem, jsou radioaktivní, pohlcují negativní energii a nepropouští ji ven, že se samovolně otáčejí, že jsou léčivé, nebo naopak, že lidskému zdraví škodí.

A jak je to tedy doopravdy?
Kulovité útvary složené z různých hornin i minerálů, nebo jejich směsí, nejsou v přírodě nic neobvyklého. Je třeba také dodat, že nejde vždy o dokonalé koule. Jejich vznik je také vysvětlitelný. Útvary se odborně nazývají konkrece. V případě vršanských koulí jde o sulfidické konkrece tvořené pískem a disulfidy železa pyritem a markazitem. Povrch bývá často šedozelený až žlutý podle stupně oxidace přítomných disulfidů železa. Velikost konkrecí se pohybuje nejčastěji od 1 do 10 centimetrů. Časté jsou srůsty více konkrecí. Tvoří i bizarní tvary, které připomínají různá zvířátka, postavičky, chemické modely, nebo i ty „ufouny“. Konkrece lze rozbít kladivem, je možné je i rozříznout. Po rozříznutí se v jádru konkrecí objeví kousek zuhelnatělé větvičky, listu, nebo plodu. Tato biologická substance také stojí za vznikem těchto útvarů. V prostředí zvodnělých písků docházelo k působení sirných bakterií na organické rostlinné hmotě, jejichž činnost produkovala gely, které následně slepili zrnka písku. To vše se stmelilo a působením fyzikálních i chemických procesů se vytvořily železité minerály pyrit a markazit, které umožnili vzniknout těmto „záhadným“ útvarům. Nejčastějšími místy výskytů byly některé polohy písků v nadložních a meziložních vrstvách v lomu Vršany. Později byly velmi hojné výskyty v lomu Bílina.
Geolog versus záhadalogové 1:0 a my děkujeme za skvělou přednášku!

 

Text a foto: Markéta Soukupová, s použitím všech laskavě zapsaných sdělení pana Pavla Dvořáka.

Putování za krušnohorskou hračkou s Modulem 3

Vystoupáte-li v mosteckém muzeu až do jeho půdních prostor, nabídne se vám, stejně jako našemu kolegovi Janu Setvákovi, pohled nejenom do dílny krušnohorského hračkáře. Horské oblasti se vždy vyznačují nepříznivými přírodními podmínkami a jejich obyvatelé se museli limitujícím faktorům prostředí přizpůsobit, aby zde mohli trvale žít. Krušné hory byly vždy známé uměleckými řemesly. V této oblasti se vyrábělo mnoho produktů ze dřeva. Drobný nábytek vznikal v Kalku, Hoře Svaté Kateřiny a Seiffenu. Brandov a Rothental byly známé výrobou měřících přístrojů, pravítek, dřevěných trojúhelníků a rýsovacích potřeb, Deuschendorf byl proslulý šatními ramínky, Nová Ves v Horách zase nářadím. Prim však měly hračky. Zatímco v saské části Krušnohoří se dodnes dochovala spousta výrobků, které můžete obdivovat ve zdejších expozicích, obzvláště v oblasti kolem německé obce Seiffen, na české straně jsou velmi vzácné. Dochovalo se jich jen pár, většinou z okolí Hory Svaté Kateřiny. Malé muzeum potom naleznete v posledním závodě na české straně Krušných hor věnujících se dodnes výrobě dřevěných hraček dodnes, v Nové Vsi v Horách.

Nejstarší písemné zmínky o řemeslnících, kteří si v Krušnohoří vydělávali na obživu zpracováním dřeva, nalezneme v Lautersteinichse Holzordnung (Lautersteinský dřevařský řád), vydaný saským kurfiřtem Augustem v roce 1560. Tento kurfiřt také nechal vybudovat zámek Lichtenburg, ve kterém neváhal již v roce 1553 zařídit dvě soustružnické dílny. Sám rád soustružil nejenom ze dřeva, bohužel tyto výrobky se do dnešních dnů nedochovaly, pouze ty ze slonové kosti, které můžete dodnes obdivovat v drážďanské historické muzejní sbírce Grünes Göwelbe. A co soustružíci 16. století vyráběly? Misky, talíře, konve, lopatky a síta. Celkem tito řemeslníci ročně zpracovali 200 kmenů smrků a jedlí, 100 kmenů buků, 85 kmenů javorů a 85 kmenů jasanů. První řemeslník známý celým jménem byl Hans Oehme, výrobce lžic. Jeho jméno dodnes najdeme v církevní matrice obce Grünhainichen, s vročením 1579.

V 17. století pracoval v oblasti Seiffenského výběžku větší počet soustružníků. Když ovšem přivezl nákladník Hiemann kolem roku 1770 z veletrhů v Lipsku a Norimberku mimořádné množství zakázek, začalo se toto řemeslo zdokonalovat a rozšiřovat. Jelikož hornictví v oblasti Seiffenu v této době nepřinášelo téměř žádné výdělky, dovolil zdejší pán ze Schönbergu přestavbu početných hornických vodou poháněných stoupoven na soustružnické dílny.

Před rokem 1784 vydal císař Josef II. merkantilní úřední nařízení, podle kterého hračky „Berchtesgadenského typu“ (tedy dřevěné hračky) již nesměly být do Čech vyváženy. Vznikla tedy nutnost vyrábět je přímo v Čechách. Osobitým způsobem založil první továrnu „Soustružnická, dřevařská a hračkářská výroba Kalek“ na výrobu hraček v Čechách polesný Josef Hein v roce 1784, který pracoval pro vrchnost z obce Červený Hrádek.

U příležitosti průmyslového veletrhu v Praze v roce 1791 zde byly vystaveny výrobky zvané jako „Zboží dřevěné nebo takzvaně na berchtolgandenský způsob“. V roce 1795 byla v Kalku založena nová továrna na výrobu dětských hraček a dřevěného zboží. V Hoře Svaté Kateřiny byla v roce 1786 zastavena dříve  výnosná těžba stříbra, cínu, mědi a zlata. Velké množství lidí se začalo věnovat tkalcovství pláten nebo punčochářství až do roku 1830, kdy se zvýšilo clo na vývoz tohoto zboží do Saska a výroba se již nevyplatila. Mnoho lidí si  hledalo náhradní zaměstnání a tak se začali věnovat soustružení a výrobě hraček.

Většímu rozvoji českého hračkářského průmyslu nejenom v Krušných horách zabránilo vypuknutí 2. světové války. Když byla válka konečně u konce, bylo německé obyvatelstvo českých vesnic vyhnáno. Ve svých domovech mohli zůstat pouze lidé pracující ve sklářském nebo hornickém průmyslu. Soustružníci k nim nepatřili. Museli opustit své domovy i dílny. Někteří, dříve na české straně působící podnikatelé, založili podnik i ve své nové vlasti. V obci Laucheheim se spojilo více z Čech vyhaných řemeslníků a pod názvem „Krušnohorské dílny“ opět začali s produkcí. K nim patřil dřívější majitel pily Toni Ebert a výrobce dřevěných beden Joseph Wagner z Hory Svaté Kateřiny a Max Eckert z Nové Vsi v Horách. Podnikatel G. R. Walter vybudoval firmu „Walter Spielwarenfabrik GmbH & Co“ a produkoval kvalitní dřevěné hračky až do roku 2008.

Do roku 1950 zastavily výrobu téměř všechny podniky na výrobu hraček na české straně Krušnohoří. Zbyla pouze továrna v Kalku, která zastavila výrobu až v roce 1990,  a hračkářská firma v budově dřívější továrny G. R. Waltera, která v době Československé socialistické republiky fungovala pod názvem „DEHOR“. Vyráběla oblíbené stolní hry tivoli a další hračky. Působila nejenom na zdejším trhu, ale i ve Skandinávii. Při privatizaci v roce 1992 získala tento podnik paní Sonja Vydrová a od této doby nese název „NBW s.r.o.“.

Jedním z prostředí, kam se tedy budete moci v závěru letošního roku vydat společně s námi a připravovanou virtuální realitou Modulu 3, bude dílna krušnohorského hračkáře. Seznámíte se s výrobky soustružníků a sami si budete moci je dotvořit. Jen co naši kolegové všechno zdárně zdokumentují. Těšíme se na vaši návštěvu!

Foto a text: Markéta Soukupová

Odborná část textu čerpána z publikace:

KIRSCHE, Albrecht et al. Hračkářský průmysl v Krušnohoří: dvě země – dvě cesty = Erzgebirgische Spielzeugindustrie: zwei Länder – zwei Wege. Překlad Luise Zelenková. Most: Oblastní muzeum a galerie v Mostě, 2021. 208 stran. ISBN 978-80-85115-49-9.

Přeshraniční spolupráce s Kaiser Panorama Celle

Facebookové stránky Panorámy starého Mostecka si oblíbily nejenom čtenáři z České republiky, ale i ze zahraničí. Největším překvapením pro nás byla milá zpráva od dcery pana Karstena Hälbiga z německého Celle, se zájmem o navázání spolupráce. Pan Karsten Hälbig jako jeden z mála provozuje Kaiser Panoramu i  v současné době. Od devadesátých let minulého století se věnuje vlastní stereoskopické fotografii. Návštěvníky cellské Kaiser Panoramy tak seznámuje například s trojrozměrnou krásou nedaleké přírodní rezervace Großen Moor bei Becklingen. Jsme mu vděční také za nečekaný vánoční dárek v podobě prosincového věstníku spolku, kterému předsedá. Pro zájemce je uložen v mostecké muzejní knihovně. Těšíme se na další spolupráci!

Starý Most je všude kolem nás

Kde všude lze najít starý Most? Téměř kdekoliv! Třeba i tam, kde byste jej vlastně vůbec nehledali. To se brzy ráno v Krásné Lípě vypravíte do Chodské pekárny u Šedivých pro čerstvé pečivo a cestou vás zaujme tiše pustnoucí ocelová svinovací roleta místních potravin. Protože máte slabost pro zašlé kouzlo starých věcí, ze zvědavosti si kleknete, abyste zkusili vyluštit jméno výrobce a zcela nečekaně zjistíte, že je to pozdrav ze starého Mostu: JOH. PAWLATAs NACHF. GEORG HEIDL Rollbalken-Fabrik BRÜX. Mostecká Továrna na rolety pana Pawlaty!

Ať už žijete kdekoliv a vaše kroky směřují kamkoliv, zkuste se dívat kolem sebe, třeba objevíte malá tajemství, která lidskému zraku dosud zůstávala skryta a budou-li navíc mostecká, budeme rádi, dáte-li nám vědět na email:

panorama@omgm.cz

foto:  Markéta Soukupová

Metodický den NPÚ Praha „Jak dál s fotografickými sbírkami“

V rámci přípravy na projekt Panoráma starého Mostecka se odborný řešitel Jan Setvák zúčastnil metodické dne „Jak dál s fotografickými sbírkami“, který se konal v přednáškovém sále Generálního ředitelství Národního památkového ústavu v Praze v Liliové ulici dne 31. října 2019. Garantem byl pan Mgr. Ladislav Bezděk, vedoucí oddělení dokumentačních fondů a knihovny NPÚ.

Záznam metodického dne z oblasti fotodokumentace a digitálních médií byl pro odbornou i laickou veřejnost zveřejněn na webových stránkách Národního památkového ústavu v Praze v březnu 2020:

https://www.npu.cz/cs/generalni-reditelstvi-npu/zpravy/51800-zaznam-metodickeho-dne-z-oblasti-fotodokumentace-a-digitalnich-medii-je-k-dispozici-on-line

Foto: Jan Setvák