Autor plakátu: Martin Špoula / Text: Markéta Soukupová

Plán zněl jasně: Návštěva geologické sbírky!

Tvoření plánů a jejich dosahování je jedním z velkých testů celého týmu. On totiž není problém cíle stanovit, ale hlavně jich dosáhnout, což v takovém parném létě může být problém. Ještěže je možné se před nemilosrdnými paprsky ukrýt do temných útrob nově vznikající geologické sbírky a svěřit se do rukou odborníku na slovo vzatému, panu Pavlu Dvořákovi.

Pan Dvořák pracuje jako správce geologických sbírek v Oblastním muzeu a galerii v Mostě od roku 2011. Přestože nikdy nebyl profesionálním geologem, minerály a zkameněliny ho zajímaly už od dětství. V okolí Bíliny, kde vyrůstal, byla pro takového koníčka řada příležitostí. V pozdější době dlouhodobě sbíral zkameněliny na řadě míst severozápadních Čech. Na nalezišti v třetihorních diatomitech u obce Roudníky na Ústecku objevil dosud nejstarší známý druh fosilního jalovce na planetě. Na slavném nalezišti z období křídy v Březně u Postoloprt objevil zkamenělinu nového druhu raka. Nejčastěji sbírá zkameněliny v diatomitech na vrchu Trupelník u Kučlína. Zde objevil celou řadu unikátních zkamenělin. Nejvýznamnějšími nálezy z této lokality evropského významu jsou 2 druhy kapradin a 2 exempláře patrně nového druhu členovce. V mosteckém muzeu doposud připravil 4 výstavy. Dvě výstavy měly mineralogické téma „Minerály mostecké pánve“ a „Minerály východní části Krušných hor“ a dvě pro změnu námět paleontologický „Kučlín“ a „Třetihorní rostliny mostecké pánve“. V současné době se intenzivně věnuje stavbě nové expozice, do které se uvolil nechat nás nahlédnout.

A tak před našima očima postupně defilovaly amfiboli ze Sulevic, baryty z Braňan, čermíkity ze Želének u Duchcova, melity z Chotovenky, natrolity z mosteckého Špičáku, zkameněliny z Trupelníku. Až nás přecházel zrak! Poslední zmiňované nás zajímaly ze všeho nejvíc. Nejen plán, ale i dohoda zněla jasně: v rámci Modulu číslo 3 seznámit dětské návštěvníky s geologií nejenom mostecké pánve, ale také části Českého středohoří. A tak jsme bedlivě naslouchali, ptali se, zapisovali, diskutovali a fotili.

Nakonec jsme ale stejně nejdéle diskutovali o nálezech vršanských koulí.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy se opětovně rozvíjel zájem o esoteriku, okultní vědy a vše tajemné, zaujaly pracovníka lomu Vršany pana Miloše Danka kulovité útvary, které nacházel ve vrstvách písků na jednom místě lomu. Pan Danko byl amatérským astronomem a ve svém domě v Mostě vybudoval i malou astronomickou observatoř. A protože měl kontakty na různé záhadology, včetně toho nejslavnějšího – Ericha von Dänikena,  netrvalo dlouho a v různých médiích se objevila řada senzačních článků o tajemných, záhadných, léčivých a zázračných koulích z Mostecka. A také teorie, že jsou mimozemského původu. Podle jedné z nich je „ufoni“ vyhazovali ze svých létajících talířů. Proč by to dělali, už autor teorie nevysvětlil. Další smyšlenky, výmysly a nepravdy novinářů následovaly. Koule prý nejdou rozbít ani rozříznout žádným nástrojem ani přístrojem, jsou radioaktivní, pohlcují negativní energii a nepropouští ji ven, že se samovolně otáčejí, že jsou léčivé, nebo naopak, že lidskému zdraví škodí.

Text a foto: Markéta Soukupová, s použitím všech laskavě zapsaných sdělení pana Pavla Dvořáka.

Vystoupáte-li v mosteckém muzeu až do jeho půdních prostor, nabídne se vám, stejně jako našemu kolegovi Janu Setvákovi, pohled nejenom do dílny krušnohorského hračkáře. Horské oblasti se vždy vyznačují nepříznivými přírodními podmínkami a jejich obyvatelé se museli limitujícím faktorům prostředí přizpůsobit, aby zde mohli trvale žít. Krušné hory byly vždy známé uměleckými řemesly. V této oblasti se vyrábělo mnoho produktů ze dřeva. Drobný nábytek vznikal v Kalku, Hoře Svaté Kateřiny a Seiffenu. Brandov a Rothental byly známé výrobou měřících přístrojů, pravítek, dřevěných trojúhelníků a rýsovacích potřeb, Deuschendorf byl proslulý šatními ramínky, Nová Ves v Horách zase nářadím. Prim však měly hračky. Zatímco v saské části Krušnohoří se dodnes dochovala spousta výrobků, které můžete obdivovat ve zdejších expozicích, obzvláště v oblasti kolem německé obce Seiffen, na české straně jsou velmi vzácné. Dochovalo se jich jen pár, většinou z okolí Hory Svaté Kateřiny. Malé muzeum potom naleznete v posledním závodě na české straně Krušných hor věnujících se dodnes výrobě dřevěných hraček dodnes, v Nové Vsi v Horách.

Nejstarší písemné zmínky o řemeslnících, kteří si v Krušnohoří vydělávali na obživu zpracováním dřeva, nalezneme v Lautersteinichse Holzordnung (Lautersteinský dřevařský řád), vydaný saským kurfiřtem Augustem v roce 1560. Tento kurfiřt také nechal vybudovat zámek Lichtenburg, ve kterém neváhal již v roce 1553 zařídit dvě soustružnické dílny. Sám rád soustružil nejenom ze dřeva, bohužel tyto výrobky se do dnešních dnů nedochovaly, pouze ty ze slonové kosti, které můžete dodnes obdivovat v drážďanské historické muzejní sbírce Grünes Göwelbe. A co soustružíci 16. století vyráběly? Misky, talíře, konve, lopatky a síta. Celkem tito řemeslníci ročně zpracovali 200 kmenů smrků a jedlí, 100 kmenů buků, 85 kmenů javorů a 85 kmenů jasanů. První řemeslník známý celým jménem byl Hans Oehme, výrobce lžic. Jeho jméno dodnes najdeme v církevní matrice obce Grünhainichen, s vročením 1579.

V 17. století pracoval v oblasti Seiffenského výběžku větší počet soustružníků. Když ovšem přivezl nákladník Hiemann kolem roku 1770 z veletrhů v Lipsku a Norimberku mimořádné množství zakázek, začalo se toto řemeslo zdokonalovat a rozšiřovat. Jelikož hornictví v oblasti Seiffenu v této době nepřinášelo téměř žádné výdělky, dovolil zdejší pán ze Schönbergu přestavbu početných hornických vodou poháněných stoupoven na soustružnické dílny.

Před rokem 1784 vydal císař Josef II. merkantilní úřední nařízení, podle kterého hračky „Berchtesgadenského typu“ (tedy dřevěné hračky) již nesměly být do Čech vyváženy. Vznikla tedy nutnost vyrábět je přímo v Čechách. Osobitým způsobem založil první továrnu „Soustružnická, dřevařská a hračkářská výroba Kalek“ na výrobu hraček v Čechách polesný Josef Hein v roce 1784, který pracoval pro vrchnost z obce Červený Hrádek.

U příležitosti průmyslového veletrhu v Praze v roce 1791 zde byly vystaveny výrobky zvané jako „Zboží dřevěné nebo takzvaně na berchtolgandenský způsob“. V roce 1795 byla v Kalku založena nová továrna na výrobu dětských hraček a dřevěného zboží. V Hoře Svaté Kateřiny byla v roce 1786 zastavena dříve  výnosná těžba stříbra, cínu, mědi a zlata. Velké množství lidí se začalo věnovat tkalcovství pláten nebo punčochářství až do roku 1830, kdy se zvýšilo clo na vývoz tohoto zboží do Saska a výroba se již nevyplatila. Mnoho lidí si  hledalo náhradní zaměstnání a tak se začali věnovat soustružení a výrobě hraček.

Většímu rozvoji českého hračkářského průmyslu nejenom v Krušných horách zabránilo vypuknutí 2. světové války. Když byla válka konečně u konce, bylo německé obyvatelstvo českých vesnic vyhnáno. Ve svých domovech mohli zůstat pouze lidé pracující ve sklářském nebo hornickém průmyslu. Soustružníci k nim nepatřili. Museli opustit své domovy i dílny. Někteří, dříve na české straně působící podnikatelé, založili podnik i ve své nové vlasti. V obci Laucheheim se spojilo více z Čech vyhaných řemeslníků a pod názvem „Krušnohorské dílny“ opět začali s produkcí. K nim patřil dřívější majitel pily Toni Ebert a výrobce dřevěných beden Joseph Wagner z Hory Svaté Kateřiny a Max Eckert z Nové Vsi v Horách. Podnikatel G. R. Walter vybudoval firmu „Walter Spielwarenfabrik GmbH & Co“ a produkoval kvalitní dřevěné hračky až do roku 2008.

Do roku 1950 zastavily výrobu téměř všechny podniky na výrobu hraček na české straně Krušnohoří. Zbyla pouze továrna v Kalku, která zastavila výrobu až v roce 1990,  a hračkářská firma v budově dřívější továrny G. R. Waltera, která v době Československé socialistické republiky fungovala pod názvem „DEHOR“. Vyráběla oblíbené stolní hry tivoli a další hračky. Působila nejenom na zdejším trhu, ale i ve Skandinávii. Při privatizaci v roce 1992 získala tento podnik paní Sonja Vydrová a od této doby nese název „NBW s.r.o.“.

Jedním z prostředí, kam se tedy budete moci v závěru letošního roku vydat společně s námi a připravovanou virtuální realitou Modulu 3, bude dílna krušnohorského hračkáře. Seznámíte se s výrobky soustružníků a sami si budete moci je dotvořit. Jen co naši kolegové všechno zdárně zdokumentují. Těšíme se na vaši návštěvu!

Foto a text: Markéta Soukupová

Odborná část textu čerpána z publikace:

KIRSCHE, Albrecht et al. Hračkářský průmysl v Krušnohoří: dvě země – dvě cesty = Erzgebirgische Spielzeugindustrie: zwei Länder – zwei Wege. Překlad Luise Zelenková. Most: Oblastní muzeum a galerie v Mostě, 2021. 208 stran. ISBN 978-80-85115-49-9.