Rubrika: Pro školy

Zánik města Mostu v inscenované poezii aneb Fotografie jako kulisy

(Za)jímavého spojenectví se dočkala malá část reprezentativního výběru černobílých fotografií starého města Mostu z projektu Panoráma starého Mostecka.

V mosteckém Studiu 3, kam byly krátkodobě zapůjčeny, vytvořily kulisy pro netradiční představení o bourání starého města Mostu v inscenované poezii Emila Juliše (1920-2006), Evy Oubramové (1939-1997) a Luďka Markse (*1963). Inscenace ZÓNA odkazuje svým názvem k uměleckým aktivitám, které v letech 1981-82 realizoval výtvarník Jiří Sozanský (*1946) v pomalu mizejícím městě Most, které muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí.

Při čtvrtečním představení (23. 11. 2023) se tak divadelníci ze spolku Nahý v trní (Lucie Roznětínská, David Czesany, Václav Hoskovec, Ivo Štefan) převtělili do básníků, kteří ve svém díle neskrývali žal na osudem mizejícího města. Mikropříběhy se odehrávaly nejenom na jevišti odděleném výstražnou červenobílou páskou, ale také v hledišti mezi fotografiemi:

 

Ve 14:30 odletělo muzeum

následující týden knihovna

v tutéž dobu

 

Tvá smrt město

bude krutá

skrze tu šelmu

co ti byla v patách

 

Proto jsi nejdřív oněmělo

a potom ohluchlo?

 

Bylo jsi smutné dřív

než jsi umřelo

 

Snad jenom ptáci

dokážou všechno

I v letu přešlapovat

(Eva Oubramová, ze sbírky Co zbývá?, 2009)

Po skončení představení následovala beseda s archeologem Janem Klápště, věnovaná nejenom archeologii ve starém Mostě, ale zamýšlející se především nad hodnotou krajiny, která beze stopy zmizela a mizí.

Vlastně ne úplně beze stopy, jakýmsi nevyřčeným dokladem všudypřítomné Vanitas byly právě černobílé fotografie z projektu.

Protože jediným způsobem, jak zastavit čas, je pořídit fotografii.

 

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/zona

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/archeolog-prolomenim-limitu-znicime-historickou-krajinu/r~69f1768809f111e59d310025900fea04/

 

3D virtuální prohlídka výstavy Panoráma starého Mostecka

Výstavu s názvem Panoráma starého Mostecka uspořádalo Oblastní muzeum a galerie v Mostě jako výstup svého projektu Panoráma starého Mostecka (registrační číslo CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012378) podpořeného z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a spolufinancovaného Evropskou unií.

Výstava po více jak sto letech zpřístupnila veřejnosti výběr ze sbírky negativů, pozitivů a starých fotografií dokumentujících vývoj regionu a pohled na svět kolem roku 1900.

Představila to nejzajímavější z nově digitalizovaných historických fotografií Mostu, Mostecka a světa kolem roku 1900.

Oblastní muzeum a galerie v Mostě připravilo 3D virtuální prohlídku výstavy ve spolupráci s mosteckým profesionálním nahrávacím studiem Ponte Records, což vám umožní užít si výstavu i z pohodlí domova.

Račte vstoupit:

https://my.matterport.com/show/?m=AebevBCac3r

Výstava Panoráma starého Mostecka_vernisáž 10. 11. 2022

To nejlepší z nově digitalizovaných fotografií starého Mostu, Mostecka a světa kolem roku 1900.
Výstava fotografií po více jak sto letech zpřístupňuje veřejnosti výběr ze sbírky negativů, pozitivů a starých fotografií dokumentujících vývoj regionu a pohled na svět kolem roku 1900. Historické fotografie Mostecka, zachycující především zaniklou krajinu a obce, vznikaly po dlouhá desetiletí a za jejich vznikem stojí řada starých mosteckých ateliérů a fotografů. K nejznámějším patřili Otto Kittel, Alfred Hoffmann, Carl Pietzner, Josef Klaus, Heinrich Felber, Anton Löppen nebo B. Stolz. Mnozí z nich spolupracovali s tehdejším Městským muzeem a obohatili tak jeho sbírku. Návštěvníci výstavy se tak mohou těšit na pestrou dobovou tématiku.
V celých sériích byly zaznamenány regionální události – kuřavková katastrofa v Mostě (1895), stavba přehrady v Janově (1911-1914), výstavba elektrárny v Ervěnicích (1923-1926) či život v Hoře Svaté Kateřiny a okolí (1908-1918).
Vydejte se s námi po stopách dávných časů!

Výstavu s názvem Panoráma starého Mostecka uspořádalo Oblastní muzeum a galerie v Mostě jako výstup svého projektu Panoráma starého Mostecka (registrační číslo CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012378) podpořeného z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a spolufinancovaného Evropskou unií.Výstava potrvá do 31. března 2023

Autor plakátu: Martin Špoula / Text: Markéta Soukupová

Cesta do pravěku

Plán zněl jasně: Návštěva geologické sbírky!

Tvoření plánů a jejich dosahování je jedním z velkých testů celého týmu. On totiž není problém cíle stanovit, ale hlavně jich dosáhnout, což v takovém parném létě může být problém. Ještěže je možné se před nemilosrdnými paprsky ukrýt do temných útrob nově vznikající geologické sbírky a svěřit se do rukou odborníku na slovo vzatému, panu Pavlu Dvořákovi.

Pan Dvořák pracuje jako správce geologických sbírek v Oblastním muzeu a galerii v Mostě od roku 2011. Přestože nikdy nebyl profesionálním geologem, minerály a zkameněliny ho zajímaly už od dětství. V okolí Bíliny, kde vyrůstal, byla pro takového koníčka řada příležitostí. V pozdější době dlouhodobě sbíral zkameněliny na řadě míst severozápadních Čech. Na nalezišti v třetihorních diatomitech u obce Roudníky na Ústecku objevil dosud nejstarší známý druh fosilního jalovce na planetě. Na slavném nalezišti z období křídy v Březně u Postoloprt objevil zkamenělinu nového druhu raka. Nejčastěji sbírá zkameněliny v diatomitech na vrchu Trupelník u Kučlína. Zde objevil celou řadu unikátních zkamenělin. Nejvýznamnějšími nálezy z této lokality evropského významu jsou 2 druhy kapradin a 2 exempláře patrně nového druhu členovce. V mosteckém muzeu doposud připravil 4 výstavy. Dvě výstavy měly mineralogické téma „Minerály mostecké pánve“ a „Minerály východní části Krušných hor“ a dvě pro změnu námět paleontologický „Kučlín“ a „Třetihorní rostliny mostecké pánve“. V současné době se intenzivně věnuje stavbě nové expozice, do které se uvolil nechat nás nahlédnout.

A tak před našima očima postupně defilovaly amfiboli ze Sulevic, baryty z Braňan, čermíkity ze Želének u Duchcova, melity z Chotovenky, natrolity z mosteckého Špičáku, zkameněliny z Trupelníku. Až nás přecházel zrak! Poslední zmiňované nás zajímaly ze všeho nejvíc. Nejen plán, ale i dohoda zněla jasně: v rámci Modulu číslo 3 seznámit dětské návštěvníky s geologií nejenom mostecké pánve, ale také části Českého středohoří. A tak jsme bedlivě naslouchali, ptali se, zapisovali, diskutovali a fotili.

Nakonec jsme ale stejně nejdéle diskutovali o nálezech vršanských koulí.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy se opětovně rozvíjel zájem o esoteriku, okultní vědy a vše tajemné, zaujaly pracovníka lomu Vršany pana Miloše Danka kulovité útvary, které nacházel ve vrstvách písků na jednom místě lomu. Pan Danko byl amatérským astronomem a ve svém domě v Mostě vybudoval i malou astronomickou observatoř. A protože měl kontakty na různé záhadology, včetně toho nejslavnějšího – Ericha von Dänikena,  netrvalo dlouho a v různých médiích se objevila řada senzačních článků o tajemných, záhadných, léčivých a zázračných koulích z Mostecka. A také teorie, že jsou mimozemského původu. Podle jedné z nich je „ufoni“ vyhazovali ze svých létajících talířů. Proč by to dělali, už autor teorie nevysvětlil. Další smyšlenky, výmysly a nepravdy novinářů následovaly. Koule prý nejdou rozbít ani rozříznout žádným nástrojem ani přístrojem, jsou radioaktivní, pohlcují negativní energii a nepropouští ji ven, že se samovolně otáčejí, že jsou léčivé, nebo naopak, že lidskému zdraví škodí.

A jak je to tedy doopravdy?
Kulovité útvary složené z různých hornin i minerálů, nebo jejich směsí, nejsou v přírodě nic neobvyklého. Je třeba také dodat, že nejde vždy o dokonalé koule. Jejich vznik je také vysvětlitelný. Útvary se odborně nazývají konkrece. V případě vršanských koulí jde o sulfidické konkrece tvořené pískem a disulfidy železa pyritem a markazitem. Povrch bývá často šedozelený až žlutý podle stupně oxidace přítomných disulfidů železa. Velikost konkrecí se pohybuje nejčastěji od 1 do 10 centimetrů. Časté jsou srůsty více konkrecí. Tvoří i bizarní tvary, které připomínají různá zvířátka, postavičky, chemické modely, nebo i ty „ufouny“. Konkrece lze rozbít kladivem, je možné je i rozříznout. Po rozříznutí se v jádru konkrecí objeví kousek zuhelnatělé větvičky, listu, nebo plodu. Tato biologická substance také stojí za vznikem těchto útvarů. V prostředí zvodnělých písků docházelo k působení sirných bakterií na organické rostlinné hmotě, jejichž činnost produkovala gely, které následně slepili zrnka písku. To vše se stmelilo a působením fyzikálních i chemických procesů se vytvořily železité minerály pyrit a markazit, které umožnili vzniknout těmto „záhadným“ útvarům. Nejčastějšími místy výskytů byly některé polohy písků v nadložních a meziložních vrstvách v lomu Vršany. Později byly velmi hojné výskyty v lomu Bílina.
Geolog versus záhadalogové 1:0 a my děkujeme za skvělou přednášku!

 

Text a foto: Markéta Soukupová, s použitím všech laskavě zapsaných sdělení pana Pavla Dvořáka.

Putování za krušnohorskou hračkou s Modulem 3

Vystoupáte-li v mosteckém muzeu až do jeho půdních prostor, nabídne se vám, stejně jako našemu kolegovi Janu Setvákovi, pohled nejenom do dílny krušnohorského hračkáře. Horské oblasti se vždy vyznačují nepříznivými přírodními podmínkami a jejich obyvatelé se museli limitujícím faktorům prostředí přizpůsobit, aby zde mohli trvale žít. Krušné hory byly vždy známé uměleckými řemesly. V této oblasti se vyrábělo mnoho produktů ze dřeva. Drobný nábytek vznikal v Kalku, Hoře Svaté Kateřiny a Seiffenu. Brandov a Rothental byly známé výrobou měřících přístrojů, pravítek, dřevěných trojúhelníků a rýsovacích potřeb, Deuschendorf byl proslulý šatními ramínky, Nová Ves v Horách zase nářadím. Prim však měly hračky. Zatímco v saské části Krušnohoří se dodnes dochovala spousta výrobků, které můžete obdivovat ve zdejších expozicích, obzvláště v oblasti kolem německé obce Seiffen, na české straně jsou velmi vzácné. Dochovalo se jich jen pár, většinou z okolí Hory Svaté Kateřiny. Malé muzeum potom naleznete v posledním závodě na české straně Krušných hor věnujících se dodnes výrobě dřevěných hraček dodnes, v Nové Vsi v Horách.

Nejstarší písemné zmínky o řemeslnících, kteří si v Krušnohoří vydělávali na obživu zpracováním dřeva, nalezneme v Lautersteinichse Holzordnung (Lautersteinský dřevařský řád), vydaný saským kurfiřtem Augustem v roce 1560. Tento kurfiřt také nechal vybudovat zámek Lichtenburg, ve kterém neváhal již v roce 1553 zařídit dvě soustružnické dílny. Sám rád soustružil nejenom ze dřeva, bohužel tyto výrobky se do dnešních dnů nedochovaly, pouze ty ze slonové kosti, které můžete dodnes obdivovat v drážďanské historické muzejní sbírce Grünes Göwelbe. A co soustružíci 16. století vyráběly? Misky, talíře, konve, lopatky a síta. Celkem tito řemeslníci ročně zpracovali 200 kmenů smrků a jedlí, 100 kmenů buků, 85 kmenů javorů a 85 kmenů jasanů. První řemeslník známý celým jménem byl Hans Oehme, výrobce lžic. Jeho jméno dodnes najdeme v církevní matrice obce Grünhainichen, s vročením 1579.

V 17. století pracoval v oblasti Seiffenského výběžku větší počet soustružníků. Když ovšem přivezl nákladník Hiemann kolem roku 1770 z veletrhů v Lipsku a Norimberku mimořádné množství zakázek, začalo se toto řemeslo zdokonalovat a rozšiřovat. Jelikož hornictví v oblasti Seiffenu v této době nepřinášelo téměř žádné výdělky, dovolil zdejší pán ze Schönbergu přestavbu početných hornických vodou poháněných stoupoven na soustružnické dílny.

Před rokem 1784 vydal císař Josef II. merkantilní úřední nařízení, podle kterého hračky „Berchtesgadenského typu“ (tedy dřevěné hračky) již nesměly být do Čech vyváženy. Vznikla tedy nutnost vyrábět je přímo v Čechách. Osobitým způsobem založil první továrnu „Soustružnická, dřevařská a hračkářská výroba Kalek“ na výrobu hraček v Čechách polesný Josef Hein v roce 1784, který pracoval pro vrchnost z obce Červený Hrádek.

U příležitosti průmyslového veletrhu v Praze v roce 1791 zde byly vystaveny výrobky zvané jako „Zboží dřevěné nebo takzvaně na berchtolgandenský způsob“. V roce 1795 byla v Kalku založena nová továrna na výrobu dětských hraček a dřevěného zboží. V Hoře Svaté Kateřiny byla v roce 1786 zastavena dříve  výnosná těžba stříbra, cínu, mědi a zlata. Velké množství lidí se začalo věnovat tkalcovství pláten nebo punčochářství až do roku 1830, kdy se zvýšilo clo na vývoz tohoto zboží do Saska a výroba se již nevyplatila. Mnoho lidí si  hledalo náhradní zaměstnání a tak se začali věnovat soustružení a výrobě hraček.

Většímu rozvoji českého hračkářského průmyslu nejenom v Krušných horách zabránilo vypuknutí 2. světové války. Když byla válka konečně u konce, bylo německé obyvatelstvo českých vesnic vyhnáno. Ve svých domovech mohli zůstat pouze lidé pracující ve sklářském nebo hornickém průmyslu. Soustružníci k nim nepatřili. Museli opustit své domovy i dílny. Někteří, dříve na české straně působící podnikatelé, založili podnik i ve své nové vlasti. V obci Laucheheim se spojilo více z Čech vyhaných řemeslníků a pod názvem „Krušnohorské dílny“ opět začali s produkcí. K nim patřil dřívější majitel pily Toni Ebert a výrobce dřevěných beden Joseph Wagner z Hory Svaté Kateřiny a Max Eckert z Nové Vsi v Horách. Podnikatel G. R. Walter vybudoval firmu „Walter Spielwarenfabrik GmbH & Co“ a produkoval kvalitní dřevěné hračky až do roku 2008.

Do roku 1950 zastavily výrobu téměř všechny podniky na výrobu hraček na české straně Krušnohoří. Zbyla pouze továrna v Kalku, která zastavila výrobu až v roce 1990,  a hračkářská firma v budově dřívější továrny G. R. Waltera, která v době Československé socialistické republiky fungovala pod názvem „DEHOR“. Vyráběla oblíbené stolní hry tivoli a další hračky. Působila nejenom na zdejším trhu, ale i ve Skandinávii. Při privatizaci v roce 1992 získala tento podnik paní Sonja Vydrová a od této doby nese název „NBW s.r.o.“.

Jedním z prostředí, kam se tedy budete moci v závěru letošního roku vydat společně s námi a připravovanou virtuální realitou Modulu 3, bude dílna krušnohorského hračkáře. Seznámíte se s výrobky soustružníků a sami si budete moci je dotvořit. Jen co naši kolegové všechno zdárně zdokumentují. Těšíme se na vaši návštěvu!

Foto a text: Markéta Soukupová

Odborná část textu čerpána z publikace:

KIRSCHE, Albrecht et al. Hračkářský průmysl v Krušnohoří: dvě země – dvě cesty = Erzgebirgische Spielzeugindustrie: zwei Länder – zwei Wege. Překlad Luise Zelenková. Most: Oblastní muzeum a galerie v Mostě, 2021. 208 stran. ISBN 978-80-85115-49-9.

S Modulem 3 do virtuálního muzea Mostecka

Lidová pranostika „Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem!“, rozhodně neplatí pro členy našeho týmu. S prvními březovými slunečnými dny se vydali naši neohrožení průzkumníci Jan Setvák a Martin Špoula dokumentovat bývalý lom porcelanitů u Dobrčic. Tato geologicky zajímavá lokalita bývalého lomu je tvořena třetihorními vypálenými jíly různých barev (od bílé, přes žlutou, oranžovou, cihlovou až po černou). Místní porcelanit se dříve používal jako posypový materiál pro cesty v povrchových dolech či k dekoračním účelům.

Kolegové však nejsou žádné bydlenky, aby je zajímaly dekorační účely porcelanitů a protože nejsou ani žádní troškaři, rozhodli se zdokumentovat do připravovaného Modulu 3 / Virtuálního muza Mostecka krásu barevnosti a struktury této úžasné stěny v celé její velikosti, vlastně šíři.  3D exponáty virtuálního muzea Mostecka bude totiž nutné zasadit do prostředí, ze kterého vzešly. A jedna z virtuálních „místností“ bude cele zaměřena na přírodní vědy. Už se těšíme, až vás v ní přivítáme!

Foto: Jan Setvák a Martin Špoula / Text: Markéta Soukupová

Pilotní ověřování Modulu 1 se studenty s Aspergerovým syndromem

První týden v lednu 2022 se po dohodě s Oblastním muzeem a galerií v Mostě (zastoupeným ředitelem Mgr. Michalem Soukupem) a Speciálním pedagogickým centrem v Ústí nad Labem (zastoupeným terapeutem Mgr. Lukášem Prostředním) uskutečnila pilotáž virtuální reality Modulu 1 se studenty s Aspergerovým syndromem a jejich rodiči z celého Ústeckého kraje.

Speciální pedagogické centrum Ústí nad Labem (dále jen „SPC“) zajišťuje odborné psychologické a speciálně pedagogické služby klientům se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich rodičům a pedagogickým pracovníkům, kteří mají tyto klienty ve své péči. Od loňského roku v případě dětí i dospívajících s Aspergerovým syndromem (dále jen „AS“) úzce spolupracuje se Severočeskou vědeckou knihovnou v Ústí nad Labem (zastoupenou ředitelkou Mgr. Janou Linhartovou), která vědeckou nebo lidovou část knihovny jednou měsíčně propůjčuje SPC pro konání tzv. „Pasažérů v knihovně“, což je společenské setkání pro studenty s diagnózou AS.

Aspergerův syndrom (AS) patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikace a sociálním chování, které jsou v rozporu s průměrným až nadprůměrným intelektem a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá velmi bohatá, vývoj řeči není opožděn). Emoční a sociální inteligence je snížena, stejně jako schopnost porozumět běžným společenským situacím. V důsledku špatného rozpoznávání záměrů a úmyslů ostatních mohou být nositelé této poruchy v dětském věku snadno manipulováni, protože se z toho jejich vrstevníci pokusí těžit. Lidé s Aspergerovým syndromem jsou někdy považováni za neempatické, což ovšem neznamená, že nejsou s někým schopni soucítit. Jedná se o celoživotní úkaz, který je potenciálně handicapem. Lidé s Aspergerovým syndromem mívají problém porozumět ironii, sarkasmu a najít si přátele.

Po dohodě s terapeutem nebyl po studentech vyžadován zápis do prezenční listiny, aby byla zachována jejich anonymita. Po vzájemné dohodě bylo přistoupeno pouze k obecné sumarizaci účastníků pilotáže. Zúčastnilo se jí celkem 7 studentů – 2 dívky a 5 chlapců. Dívky ve věku 13 a 17 let, první z nich studentka víceletého Gymnázia, druhá z nich studentka střední školy s maturitou. Tři chlapci byli ve věku 14 let a studují základní školu, 2 chlapci byli ve věku 15 a 17 let a studují střední školu. Jeden z chlapců byl navíc špatně slyšící, ale díky doprovodu, který ovládal znakovou řeč, neměl nejmenší problém přizpůsobit se virtuální realitě, přestože neslyšel všechny pokyny průvodce nahrané v brýlích pro virtuální realitu. Díky doprovodu a nadměrné schopnosti chlapce odezírat ze rtů se podařilo vysvětlit mu všechny úkoly před vstupem do virtuální reality. Všem byla po celou dobu jejich „cesty“ virtuálním světem přelomu 19. a 20. století poskytnuta maximální podpora ze strany týmu Panoramy starého Mostecka i zaměstnanců muzea.

Oproti jiným testovaným skupinám je možné sdělit, že děti s AS pohyb ve virtuální realitě silně emočně prožívají, což je v případě jejich nadšení z procházení jednotlivých prostředí a plnění úkolů korunováno silně expresivními výrazy. Z 90% nemají potíž se v prostředí orientovat, pouze pro jednoho z chlapců se jednalo o tak silnou emoční zátěž, že bylo nutné celou procházku virtuální realitou rozdělit do 3 samostatných sekvencí po 15 minutách, aby bylo docíleno jeho psychické stability. U dívek byl zase problém u vypjatějších scén (jízda gondolou, let letadlem), jedna si stěžovala na silnou nevolnost v žaludeční oblasti, nicméně celou pilotáž i na vlastní žádost úspěšně dokončila. U většiny testovaných dětí je možné sdělit, že nevybočují z běžného průměru, jsou pouze expresivnější v prožívání virtuální reality (pádlují na gondole, roztahují ruce při letu letadlem, hledají-li symboly ve starověkém Egyptě neváhají se plazit po podlaze, vykřikují na celý testovací sál výrazy odpovídající jejich věku a momentálnímu rozpoložení). U všech dětí byla zaznamenána spokojenost s Modulem 1 a prosba moci si v budoucnu vyzkoušet ještě další moduly, které jsou pro Oblastní muzeum a galerii v Mostě týmem Panoramy starého Mostecka připravovány.

Terapeut Mgr. Lukáš Prostřední zhodnotil pilotáž a projekt následujícími slovy:

„Náš vzorek byla skupina specifická – děti s autismem (bez mentální retardace) a děti s obtížemi v sociálním kontaktu. Každé z dětí je originál a jinak zvládají zátěž, nejistoty, pokyny, orientaci v prostoru a čase, mají nízké sebehodnocení apod. Myslím, že to vyžaduje významnější přípravu, dotazování se, průběžnou podporu a na konce reflektování té zkušenosti. Neříkám, že toto se nedělo – jen že mohou být tací, kteří budou natolik citliví, že jim toto prostředí bude nepříjemné.“

„Projekt Panoráma starého Mostecka do určité míry vychází z obecného hodnocení toho, co dnešní mladiství vyžadují a jaké mají potřeby. Myslím, že muzea musí aktivně přistupovat s nabídkou podobných aktivit – přeci jen virtuální svět, možnost aktivně se podílet na tvoření a být součástí nějakého procesu je lákavé, zážitkové a není to nudné. Je důležité nebýt jen pasivní posluchač/pozorovatel – v dnešní době VIDA center, IQ Parků apod. je muzeum přeci jen pro zájemce/fanoušky. Nikoli jako zábava. Chápu-li to dobře, tak toto je pilotní projekt. Osobně by mě lákalo podobné putování tematickými místy české historie.“

Hodnocení jedné z maminek, doprovázejí na pilotáž dceru:

„Dobrý den, velice děkujeme za úžasný den v muzeu, za váš čas který jste nám věnovali, za prohlídku a vyčerpávající informace ke všemu, co jsme díky vám viděli!! A velmi děkujeme za možnost vyzkoušet virtuální realitu, myslím, že jste tím udělali obrovskou radost nejenom dětem, ale i nám rodičům 😁 Bylo to super a všem o vás vyprávíme a všichni se těší až si to budou moci přijet vyzkoušet. Osobně bych v programu neměnila nic, snad jen tu červenou Eiffelovku 😀 – o té každý přemýšlel, proč je červená, jinak to byl neskutečný zážitek. Určitě se do muzea zase vrátíme.“

Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na viděnou při pilotáži Modulů 2 a 3!

Foto a text: Markéta Soukupová

Animovaný film Mostecké milníky pro Modul 2

S podzimem jsme se v týmu rozhodli přijmout další výzvu a ke dvěma krátkým dokumentárním filmům o děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě přidat jeden animovaný. Scénář jsme měli rozpracovaný už z léta a tak nás ani ve snu nenapadlo, že nejtěžší ze všeho bude sehnat výtvarníka. Naštěstí se pátrání po něm ujal pan Miroslav Kuželka z Ponte records Most, který s námi realizoval i většinu předchozích snímků. A dopadlo to překvapivě. Nebudeme mít v týmu výtvarníka, ale výtvarnici a navíc z Ústí nad Labem!

Práce na animovaných sekvencích se tak v říjnu ujala Aneta Bendáková – ústecká ilustrátorka, lektorka knižní vazby a komiksů. Ale tak jednoduché to zase nebylo! Na počátku byl scénář, po něm následovalo rozkreslení scén do tzv. storyboardu, u kterého se vášnivě diskutovalo, které ze scén budou vyřazeny a které naopak zůstanou zachovány. Pracovních schůzek proběhlo hned několik a bylo při nich poměrně rušno. Není jednoduché prezentovat v několikaminutovém příběhu dějiny města, z něhož nezůstal kámen na kameni a jehož okolí se stále dynamicky mění.

https://www.behance.net/anetabendakova

Foto a text: Markéta Soukupová

Pilotní ověřování Modulu 1 se studenty SOŠ InterDACT Most

Studentky a studenti střední odborné školy InterDACT v Mostě se aktivně zapojili do projektu Panoráma starého Mostecka. Osobně se zúčastnili pilotního ověřování  Modulu 1 za pomoci brýlí pro virtuální realitu. Každý ze studentů prošel  před samotným ověřováním bezpečnostní instruktáží, jak brýle pro virtuální realitu používat, jak se chovat ve virtuální realitě a jaká jsou možná rizika. Pilotní ověřování se skládalo ze 2 částí. V první polovině projektu se studenti samostatně pohybovali ve virtuální realitě a navštívili světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Následovala cesta do italských Benátek, s procházkou po mostě zlatníků (Ponte di Rialto) a jízda na gondole.  projely na gondole a nakláněly šikmou věží v Pise. V Anglii před Buckinghamským palácem pomáhali strážným obléci správnou uniformu  a v Americe se proletěli letadlem bratří Wrightů. Závěrečná část patřila procházce nočním Egyptem ve zdech starověkého chrámu. Úkolem všech zúčastněných bylo posbírat starověké symboly a díky nim se vyvázat z prostředí virtuální reality. Každá země nabídla studentům v rámci jejich cesty také prohlídku historických skleněných negativů z jednotlivých zemí, navíc v obrovském rozlišení.  Celým virtuálním programem studenty prováděl rakousko-uherský fotograf Alois Beer, z jehož fotoarchivu část prezentovaných snímků pocházela. Patřil k deseti nejznámějším fotografům, kteří pro Kaiserpanoramu fotili zajímavosti po celém světě.
Druhá část pilotního ověřování byla věnována krátkým výukovým filmům zachycující módu, techniku a fotografii kolem roku 1900. Studenti také skládali puzzle z historických snímků, zahráli si pexeso a pracovali s papírovými vystřihovánkami ukazujícími módu doby secese. V rámci závěrečné diskuse byly zaznamenány všechny jejich podnětné připomínky a postřehy nejenom z virtuální reality a představených dokumentárních filmů, ale také poznámky k doprovodnému programu.
Děkujeme za spolupráci ředitelce školy Mgr. Janě Synkové, všem studentkám i studentům, jejich doprovodu a za fotografie paní Blance Křivánkové.

3D skenování v Museum Fotoatelier Seidl v Českém Krumlově

 

V pondělí 20. července 2020 využili zavíracího dne pro veřejnost odborný řešitel projektu Jan Setvák a specialista na virtuální realitu Martin Špoula a pracovně navštívili Museum Fotoatelier Seidel v Českém Krumlově. Účelem jejich cesty bylo 3D skenování historických předmětů z fotoateliéru (dobové ateliérové fotoaparáty a další příslušenství), které budou dále použity pro modelaci fotoateliéru Aloise Beera z Klagenfurtu ve virtuální realitě. Konzultován byl také vývoj, správa a digitalizaci historických skleněných negativů. Poděkování patří panu Ing. Petr Hudičákovi, kurátorovi tamější expozice a sbírek, který se kolegům celý den věnoval.

Všem zájemcům návštěvu Musea Fotoatelier Seidel v Českém Krumlově doporučujeme:

http://www.seidel.cz/cz/museum_fotoatelier_seidel_cesky_krumlov/

Foto: Jan Setvák