Prohlídkovým sálem bude tělocvična

Skleněných diapozitivů má muzeum ve sbírce asi šest set. Díky tomu, že se částečně dochovaly v tematických souborech, je bylo možné využít k vytvoření ucelených příběhů. Speciální brýle pro virtuální realitu pak uživatele během okamžiku přenesou na známá místa zachycená v době před více než sto lety.

„První myšlenkou bylo pouze zdigitalizovat sbírku historických negativů a diapozitivů. Shodou okolností ale vyhlásilo ministerstvo školství dotace pro podobné projekty, a tak budeme moci dětem, ale i veřejnosti ukázat snímky, které by jinak zůstaly dál schované v archivu, ve zcela netradiční formě,“ říká Lenka Lovašová, manažerka projektu, který odstartoval loni a podpořila ho EU v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.

Na originální prezentaci minulosti se budou podílet i školáci, pro které je program hlavně určený. „Potřebujeme vidět, jak budou reagovat na námi připravené příběhy či jak na ně zapůsobí virtuální prostor. Abychom mohli jít dál, musíme mít zpětnou vazbu,“ říká Lovašová.

Na virtuální prohlídkový sál se má proměnit bývalá tělocvična, největší místnost v budově muzea.

„Sami už jsme si zkusili, že virtuální realita uživatele doslova pohltí a ti pak zapomínají, kde se pohybují. Takže ačkoli jde o velký prostor, musíme zjistit, kolik místa je potřeba každému vyhradit či jak rychle děti zvládnou ovládat techniku, aby netrávily víc času přípravou než samotnou prohlídkou,“ poznamenala další členka týmu, metodička Olga Kubelková.

Součástí prohlídky se kromě vzdělávacího programu stane i dochovaná část původní litvínovské Panoramy, která je již dnes v prostorách muzea k vidění, či speciální web, který rozšíří poznatky například o dobovou módu a další fotografie.

Nepředstavitelná kvalita rozlišení

Nosným tématem druhého vzdělávacího modulu budou tisíce digitalizovaných historických fotografií Mostecka. Snímky pochází od řady fotografů, kteří kdysi s muzeem spolupracovali.

„Kvalita rozlišení je u některých téměř nepředstavitelná. Do detailu jsou vidět obličeje lidí, kteří od fotoaparátu stojí mnohdy několik metrů,“ zmiňuje Jan Setvák s tím, že díky sociálním sítím a pamětníkům se daří i zjišťovat, kde snímky často již neexistující krajiny vznikly.

Posledním modulem, který začne vznikat až příští rok, bude Virtuální muzeum Mostecka. Ten má tvořit soubor třiceti do nejmenších detailů naskenovaných exponátů z depozitářů muzea. S těmi pak bude možné ve virtuálním formátu různě manipulovat.

„Exponáty právě vybíráme. Opět chceme, aby se i k nim vztahoval nějaký příběh, aby nešlo jen o bezejmennou výstavku předmětů,“ říká 3D designér a programátor projektu Martin Špoula.

„Ve využití virtuální reality pro vyučování vidím velký potenciál. Není to totiž jen nudné koukání na obrázky. Při této prohlídce zapojíte opravdu všechny své smysly,“ vyzdvihuje přednosti digitální technologie.

Podobně ucelený program s využitím moderních technologií, jaký mostecké muzeum chystá nejen pro školáky, zatím v Česku neexistuje. Po dokončení by tak do zdejšího muzea měly mířit lidé nejen z Mostecka, ale i vzdálenějších míst.