Časopis TEMA 2/2021 – Trojrozměrný svět před sto lety

Prudký technologický rozvoj, který zažíváme v posledním dvacetiletí, přináší stále nové možnosti nejen pro dnešní dobu, ale dovoluje nám zcela nově nahlédnout i do minulosti. Zvláště v oblasti vizuálního přiblížení historie nyní zažíváme doslova boom, který, jak doufáme, povede k lepšímu vnímání dob dávno minulých širší veřejností. Oblastní muzeum a galerie v Mostě (dále jen OMGM) nyní uskutečňuje takový ambiciózní záměr v rámci projektu Panoráma starého Mostecka, jehož základem jsou obrazové informace obsažené na starých fotografiích. V současné době se blíží ke svému závěru první část projektu (Modul 1), zaměřená na svět kolem roku 1900 prostřednictvím stereoskopických diapozitivů, přetvořených do podoby virtuální reality.

Trojrozměrné obrázky fascinují svět již od roku 1838, kdy byl princip stereoskopického zobrazení uveden v život anglickým vědcem Charlesem Wheatstonem. Fotografie v té době ještě neexistovala, takže pracoval s malovanými obrázky a zrcadly, s jejichž pomocí pak vytvářel dvojice téměř identických obrazů, které se jen nepatrně lišily v úhlu zachycení. Při prohlížení oběma očima pak vznikal trojrozměrný efekt. O desetiletí později vznikla první stereoprohlížečka se skleněnými čočkami a po masivním rozšíření fotografie už nic nebránilo tomu, aby stereoskopické fotografie vznikaly jako na běžícím pásu. Byly pořizovány speciálním fotoaparátem se dvěma objektivy umístěnými ve stejné vzájemné vzdálenosti jako lidské oči, čímž vznikaly nepatrně odlišné scény. Spolu s nimi se vyvíjely i stereoprohlížečky – od kapesních, až po veliké, mechanicky ovládané skříňky. První vlna popularity těchto „3D snímků“ se vzedmula v Anglii kolem roku 1850 a v následujících dvou desetiletích zasáhla Evropu a Spojené státy americké.

Druhá vlna přišla kolem roku 1885 a odstartovala pro změnu ve Spojených státech, zejména zásluhou firmy Underwood & Underwood, která zaplavila trh dostupnými snímky nalepenými na tvrdém papíře. V 90. letech 19. století už bylo na trhu velké množství stereoskopických snímků, buď v podobě skleněných diapozitivů, které byly často dodatečně kolorovány anebo papírových snímků, nalepených na tvrdé potištěné lepence. Mezi největší dodavatele patřily v Evropě francouzští Ferrier & Soulier, J. Lévy a rakouský ateliér Alois Beer, jejichž snímky jsou v mostecké muzejní sbírce zastoupeny nejpočetněji. Kvůli fotografování museli zástupci ateliérů sjezdit prakticky celý svět, takže se snažili vždy zhotovit co nejvíce fotografií. Skutečný rozmach zažili zejména se zavedením tzv. Panorámy, což bylo zařízení, které umožňovalo hromadné prohlížení trojrozměrných snímků, seřazených do tematických skupin. Dalo by se říci, že šlo o předchůdce moderního kina. Systém vymyslel August Fuhrman a po roce 1893 postupně začal budovat síť poboček po celé Evropě. Před první světovou válkou už je měl ve více než 250městech.

Panorámy měly podobu válce, v jehož plášti bylo po obvodu rozmístěno zpravidla 25 nebo 26 kukátek. Uvnitř zařízení byl druhý válec s osvětlením, osazený 48-50 stereoskopickými diapozitivy, který se v krátkých intervalech otáčel vždy o jeden snímek. Díky tomu si souběžně mohlo až 25 lidí prohlížet obrázky z celého světa, aniž by si museli sami pořizovat drahé snímky a prohlížečky. August Fuhrman v některých zemích prosadil využívání Panorám v rámci školní výuky, čímž se jeho podnik stal velice výdělečným. K útlumu tohoto fenoménu dochází ve 30. letech, s nástupem filmu.

text: Michal B. Soukup

https://www.email.cz/download/k/HayT8QAx_8Q7UHeKMmlml9gqvjOiU2V8WfwLdTqd_9kt4U8sB6XTPnJhtGt-7cD3u3nMg6c/TEMA%202-2021.pdf