Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, říká známé úsloví. Ještěže jsme si ke spolupráci vybrali kolegy z Nahrávacího studia Ponte records s.r.o., kteří se stejně jako my jen tak něčeho nezaleknou a v duchu baťovské tradice dokáží udělat z nedostatku přednost. A tak zatímco ve studiu samotném se hbitě pracovalo na animaci šičky u staré dobré singrovky, vkládaly se obrázky nejenom z Panoramy a soudobých dokumentů podle scénáře metodiček, lámal si zbytek týmu hlavu, kde natočíme hrané sekvence, když se téměř nikam nesmí a člověk by se kromě domova a práce neměl raději nikde jinde vyskytovat. A když už, tak maximálně ve dvojici. Zachránilo nás muzeum, respektive muzejní knihovna.

Knihovnice přerušila nařízený home office a  připravila prostor u kulatého stolu, ve sbírkách dohledala dobové listy módních katalogů a pak se tiše vytratila z prostoru, který měl dále sloužit už jen herečce a kameramanovi. Jenže, kde vzít herečku? Ještěže konzervátorka Lucie Marková může v dílně pracovat sama a je ochotná pomoci kolegům v nouzi. Vklouzne tedy do háčkovaných rukaviček a podle pokynů kameramana natočí krátkou hranou sekvenci pro dokumentární film o Módě doby secese. Teď už vše jenom sestříhat, ozvučit, namluvit, doplnit – a dokument je na světě!

 

Doufáme, že jsme vás úvodní fotografií příliš nevyděsili. Pravda, prvotní nápad byl vložit do úvodu nějaký odkaz na americkou skupinu Talking Heads, když už bychom chtěli být doslovní. Jenže nařízení vlády není radno podceňovat a je-li vyhlášen lockdown jsou i tvůrci virtuální reality nuceni uchýlit se do jejího příšeří. S čím kdo zachází, tím také schází. A tak se v následujících měsících budeme vídat jen z našich pracoven, kuchyní, obýváků a dětských pokojíčků. Na myšlenkovém potenciálu nám to neubírá, jen je to s krátícími se dny a dlouhými nocemi poněkud vyčerpávající. Omlouváme se za kvalitu přiložených fotografií, ale mají hodnotu dokumentační, nikoliv estetickou. A jsme vděční naší projektové manažerce Lence, že se jejich pořízení ujala. Ono udělat hromadnou fotografii, když se její aktéři nacházejí v různých městech, v různých bytech a nejrůznějších pokojích je totiž kumšt. A tak Martin nespí, ani nemá na očích spací masku, jen se snaží demonstrovat zbytku týmu, že je možné dezinfikovat i brýle pro virtuální realitu na další zkoušení v rámci Modulu 1. Představujeme si, jak to asi bude vypadat, až si k tomu nasadí ještě brýle Oculus Quest a respirátor. To, aby se člověk k němu do studia bál vstoupit. Nicméně to v nejbližších dnech opravdu nehrozí. Rozdělujeme úkoly, plníme plán a nezastavujeme, máme zpoždění!