Vystoupáte-li v mosteckém muzeu až do jeho půdních prostor, nabídne se vám, stejně jako našemu kolegovi Janu Setvákovi, pohled nejenom do dílny krušnohorského hračkáře. Horské oblasti se vždy vyznačují nepříznivými přírodními podmínkami a jejich obyvatelé se museli limitujícím faktorům prostředí přizpůsobit, aby zde mohli trvale žít. Krušné hory byly vždy známé uměleckými řemesly. V této oblasti se vyrábělo mnoho produktů ze dřeva. Drobný nábytek vznikal v Kalku, Hoře Svaté Kateřiny a Seiffenu. Brandov a Rothental byly známé výrobou měřících přístrojů, pravítek, dřevěných trojúhelníků a rýsovacích potřeb, Deuschendorf byl proslulý šatními ramínky, Nová Ves v Horách zase nářadím. Prim však měly hračky. Zatímco v saské části Krušnohoří se dodnes dochovala spousta výrobků, které můžete obdivovat ve zdejších expozicích, obzvláště v oblasti kolem německé obce Seiffen, na české straně jsou velmi vzácné. Dochovalo se jich jen pár, většinou z okolí Hory Svaté Kateřiny. Malé muzeum potom naleznete v posledním závodě na české straně Krušných hor věnujících se dodnes výrobě dřevěných hraček dodnes, v Nové Vsi v Horách.
Nejstarší písemné zmínky o řemeslnících, kteří si v Krušnohoří vydělávali na obživu zpracováním dřeva, nalezneme v Lautersteinichse Holzordnung (Lautersteinský dřevařský řád), vydaný saským kurfiřtem Augustem v roce 1560. Tento kurfiřt také nechal vybudovat zámek Lichtenburg, ve kterém neváhal již v roce 1553 zařídit dvě soustružnické dílny. Sám rád soustružil nejenom ze dřeva, bohužel tyto výrobky se do dnešních dnů nedochovaly, pouze ty ze slonové kosti, které můžete dodnes obdivovat v drážďanské historické muzejní sbírce Grünes Göwelbe. A co soustružíci 16. století vyráběly? Misky, talíře, konve, lopatky a síta. Celkem tito řemeslníci ročně zpracovali 200 kmenů smrků a jedlí, 100 kmenů buků, 85 kmenů javorů a 85 kmenů jasanů. První řemeslník známý celým jménem byl Hans Oehme, výrobce lžic. Jeho jméno dodnes najdeme v církevní matrice obce Grünhainichen, s vročením 1579.
V 17. století pracoval v oblasti Seiffenského výběžku větší počet soustružníků. Když ovšem přivezl nákladník Hiemann kolem roku 1770 z veletrhů v Lipsku a Norimberku mimořádné množství zakázek, začalo se toto řemeslo zdokonalovat a rozšiřovat. Jelikož hornictví v oblasti Seiffenu v této době nepřinášelo téměř žádné výdělky, dovolil zdejší pán ze Schönbergu přestavbu početných hornických vodou poháněných stoupoven na soustružnické dílny.
Před rokem 1784 vydal císař Josef II. merkantilní úřední nařízení, podle kterého hračky „Berchtesgadenského typu“ (tedy dřevěné hračky) již nesměly být do Čech vyváženy. Vznikla tedy nutnost vyrábět je přímo v Čechách. Osobitým způsobem založil první továrnu „Soustružnická, dřevařská a hračkářská výroba Kalek“ na výrobu hraček v Čechách polesný Josef Hein v roce 1784, který pracoval pro vrchnost z obce Červený Hrádek.
U příležitosti průmyslového veletrhu v Praze v roce 1791 zde byly vystaveny výrobky zvané jako „Zboží dřevěné nebo takzvaně na berchtolgandenský způsob“. V roce 1795 byla v Kalku založena nová továrna na výrobu dětských hraček a dřevěného zboží. V Hoře Svaté Kateřiny byla v roce 1786 zastavena dříve výnosná těžba stříbra, cínu, mědi a zlata. Velké množství lidí se začalo věnovat tkalcovství pláten nebo punčochářství až do roku 1830, kdy se zvýšilo clo na vývoz tohoto zboží do Saska a výroba se již nevyplatila. Mnoho lidí si hledalo náhradní zaměstnání a tak se začali věnovat soustružení a výrobě hraček.
Většímu rozvoji českého hračkářského průmyslu nejenom v Krušných horách zabránilo vypuknutí 2. světové války. Když byla válka konečně u konce, bylo německé obyvatelstvo českých vesnic vyhnáno. Ve svých domovech mohli zůstat pouze lidé pracující ve sklářském nebo hornickém průmyslu. Soustružníci k nim nepatřili. Museli opustit své domovy i dílny. Někteří, dříve na české straně působící podnikatelé, založili podnik i ve své nové vlasti. V obci Laucheheim se spojilo více z Čech vyhaných řemeslníků a pod názvem „Krušnohorské dílny“ opět začali s produkcí. K nim patřil dřívější majitel pily Toni Ebert a výrobce dřevěných beden Joseph Wagner z Hory Svaté Kateřiny a Max Eckert z Nové Vsi v Horách. Podnikatel G. R. Walter vybudoval firmu „Walter Spielwarenfabrik GmbH & Co“ a produkoval kvalitní dřevěné hračky až do roku 2008.
Do roku 1950 zastavily výrobu téměř všechny podniky na výrobu hraček na české straně Krušnohoří. Zbyla pouze továrna v Kalku, která zastavila výrobu až v roce 1990, a hračkářská firma v budově dřívější továrny G. R. Waltera, která v době Československé socialistické republiky fungovala pod názvem „DEHOR“. Vyráběla oblíbené stolní hry tivoli a další hračky. Působila nejenom na zdejším trhu, ale i ve Skandinávii. Při privatizaci v roce 1992 získala tento podnik paní Sonja Vydrová a od této doby nese název „NBW s.r.o.“.
Jedním z prostředí, kam se tedy budete moci v závěru letošního roku vydat společně s námi a připravovanou virtuální realitou Modulu 3, bude dílna krušnohorského hračkáře. Seznámíte se s výrobky soustružníků a sami si budete moci je dotvořit. Jen co naši kolegové všechno zdárně zdokumentují. Těšíme se na vaši návštěvu!
Foto a text: Markéta Soukupová
Odborná část textu čerpána z publikace:
KIRSCHE, Albrecht et al. Hračkářský průmysl v Krušnohoří: dvě země – dvě cesty = Erzgebirgische Spielzeugindustrie: zwei Länder – zwei Wege. Překlad Luise Zelenková. Most: Oblastní muzeum a galerie v Mostě, 2021. 208 stran. ISBN 978-80-85115-49-9.
