Rubrika: Aktuality

Návštěva staré dámy aneb Za Janovskou přehradou

Zatímco část týmu si v červenci užívala zasloužené dovolené, naši borci nelenili a vydali se s milým doprovodem ze společnosti Povodí Ohře rekognoskovat terén v okolí Janovské přehrady u Litvínova. Pro přípravu vhodného prostředí do virtuální reality je totiž nutné předmět zájmu nejenom dokonale prozkoumat, ale především zdokumentovat. Jak se jim to podařilo, se na podzim dozvíme od našich kolegů a jejich studentů z partnerských škol: ZŠ a MŠ Litvínov-Janov, AMA SCHOOL Most, ZŠ a MŠ Horní Jiřetín.

 

Konzultace Modulu 2 / Janovská přehrada se zaměstnanci společnosti Povodí Ohře / Podnikové ředitelství Chomutov

Dětem začaly prázdniny, odjely k vodě a náš tým se rozhodl, že by se o ní prostřednictvím Panorámy starého Mostecka mohly na podzim dozvědět víc. Bez vody by nikdo z nás déle než pár dní asi nepřežil a ta pitná je cennější než zlato. Kdo bude vědět o vývoji zásobování pitnou vodou na Mostecku nejvíc? Samozřejmě tým zaměstnanců společnosti Povodí Ohře. Tak jsme namísto do plavek skočili do džínů a rozjeli se za nimi do Chomutova.

Ze všeho nejvíc nás totiž zajímala historie vodní nádrže v Janově. Tahle obří zásobárna pitné vody nad Litvínovem (někdy uváděná jako v Hamru či Křižatkách) byla vybudována městem Most jako hlavní zdroj vody pro jeho obyvatele, neboť problémy se zásobováním vodou provázely Most po celou druhou půli 19. století. Nekvalitní a znečištěné zdroje nepřímo ovlivnily i výskyt tyfu a dalších nemocí, kterým podléhalo množství Mostečanů. Přehrada byla na svou dobu velmi dobře vyprojektována a postavena. Dodnes má významné místo v dějinách vodních staveb ČR. Její výstavba v letech 1911-1916 byla velmi podrobně fotograficky zdokumentována – originální skleněné negativy 13×18 cm jsou dodnes uchovávány ve sbírce Oblastního muzea a galerie v Mostě v počtu několika beden. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli seznámit studenty se způsobem její výstavby také prostřednictvím virtuální reality. A k tomu je zapotřebí povolení správce celého objektu, kterým je právě Povodí Ohře.

Abychom trochu prolomili ledy představování vzájemného i projektového, naložili kolegové do auta také brýle na virtuální realitu, abychom mohli náhledem na dokončený Modul 1 „Svět kolem roku 1900“ představit naši práci. Byl to ten nejlepší možný nápad, jaký mohli mít!

Počáteční stud a snad i zvědavost z vyzkoušení si doposud neznámého, byl záhy doprovázen salvami smíchu bez ohledu na postavení zaměstnance v podnikové hierarchii, neboť jiné zážitky skýtá virtuální realita hráči a jiné přihlížejícím. Celé setkání se neslo v přátelském duchu živelného dotazování na zázemí a fungování přehrady z naší strany a na způsoby využívání virtuální reality ze strany vodohospodářů. Děkujeme všem za podnětnou diskusi – sejdeme se za pár týdnů na Janově!

Pilotní ověřování Modulu 1 se studenty SOŠ InterDACT Most

Studentky a studenti střední odborné školy InterDACT v Mostě se aktivně zapojili do projektu Panoráma starého Mostecka. Osobně se zúčastnili pilotního ověřování  Modulu 1 za pomoci brýlí pro virtuální realitu. Každý ze studentů prošel  před samotným ověřováním bezpečnostní instruktáží, jak brýle pro virtuální realitu používat, jak se chovat ve virtuální realitě a jaká jsou možná rizika. Pilotní ověřování se skládalo ze 2 částí. V první polovině projektu se studenti samostatně pohybovali ve virtuální realitě a navštívili světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Následovala cesta do italských Benátek, s procházkou po mostě zlatníků (Ponte di Rialto) a jízda na gondole.  projely na gondole a nakláněly šikmou věží v Pise. V Anglii před Buckinghamským palácem pomáhali strážným obléci správnou uniformu  a v Americe se proletěli letadlem bratří Wrightů. Závěrečná část patřila procházce nočním Egyptem ve zdech starověkého chrámu. Úkolem všech zúčastněných bylo posbírat starověké symboly a díky nim se vyvázat z prostředí virtuální reality. Každá země nabídla studentům v rámci jejich cesty také prohlídku historických skleněných negativů z jednotlivých zemí, navíc v obrovském rozlišení.  Celým virtuálním programem studenty prováděl rakousko-uherský fotograf Alois Beer, z jehož fotoarchivu část prezentovaných snímků pocházela. Patřil k deseti nejznámějším fotografům, kteří pro Kaiserpanoramu fotili zajímavosti po celém světě.
Druhá část pilotního ověřování byla věnována krátkým výukovým filmům zachycující módu, techniku a fotografii kolem roku 1900. Studenti také skládali puzzle z historických snímků, zahráli si pexeso a pracovali s papírovými vystřihovánkami ukazujícími módu doby secese. V rámci závěrečné diskuse byly zaznamenány všechny jejich podnětné připomínky a postřehy nejenom z virtuální reality a představených dokumentárních filmů, ale také poznámky k doprovodnému programu.
Děkujeme za spolupráci ředitelce školy Mgr. Janě Synkové, všem studentkám i studentům, jejich doprovodu a za fotografie paní Blance Křivánkové.

Časopis TEMA 2/2021 – Trojrozměrný svět před sto lety

Prudký technologický rozvoj, který zažíváme v posledním dvacetiletí, přináší stále nové možnosti nejen pro dnešní dobu, ale dovoluje nám zcela nově nahlédnout i do minulosti. Zvláště v oblasti vizuálního přiblížení historie nyní zažíváme doslova boom, který, jak doufáme, povede k lepšímu vnímání dob dávno minulých širší veřejností. Oblastní muzeum a galerie v Mostě (dále jen OMGM) nyní uskutečňuje takový ambiciózní záměr v rámci projektu Panoráma starého Mostecka, jehož základem jsou obrazové informace obsažené na starých fotografiích. V současné době se blíží ke svému závěru první část projektu (Modul 1), zaměřená na svět kolem roku 1900 prostřednictvím stereoskopických diapozitivů, přetvořených do podoby virtuální reality.

Trojrozměrné obrázky fascinují svět již od roku 1838, kdy byl princip stereoskopického zobrazení uveden v život anglickým vědcem Charlesem Wheatstonem. Fotografie v té době ještě neexistovala, takže pracoval s malovanými obrázky a zrcadly, s jejichž pomocí pak vytvářel dvojice téměř identických obrazů, které se jen nepatrně lišily v úhlu zachycení. Při prohlížení oběma očima pak vznikal trojrozměrný efekt. O desetiletí později vznikla první stereoprohlížečka se skleněnými čočkami a po masivním rozšíření fotografie už nic nebránilo tomu, aby stereoskopické fotografie vznikaly jako na běžícím pásu. Byly pořizovány speciálním fotoaparátem se dvěma objektivy umístěnými ve stejné vzájemné vzdálenosti jako lidské oči, čímž vznikaly nepatrně odlišné scény. Spolu s nimi se vyvíjely i stereoprohlížečky – od kapesních, až po veliké, mechanicky ovládané skříňky. První vlna popularity těchto „3D snímků“ se vzedmula v Anglii kolem roku 1850 a v následujících dvou desetiletích zasáhla Evropu a Spojené státy americké.

Druhá vlna přišla kolem roku 1885 a odstartovala pro změnu ve Spojených státech, zejména zásluhou firmy Underwood & Underwood, která zaplavila trh dostupnými snímky nalepenými na tvrdém papíře. V 90. letech 19. století už bylo na trhu velké množství stereoskopických snímků, buď v podobě skleněných diapozitivů, které byly často dodatečně kolorovány anebo papírových snímků, nalepených na tvrdé potištěné lepence. Mezi největší dodavatele patřily v Evropě francouzští Ferrier & Soulier, J. Lévy a rakouský ateliér Alois Beer, jejichž snímky jsou v mostecké muzejní sbírce zastoupeny nejpočetněji. Kvůli fotografování museli zástupci ateliérů sjezdit prakticky celý svět, takže se snažili vždy zhotovit co nejvíce fotografií. Skutečný rozmach zažili zejména se zavedením tzv. Panorámy, což bylo zařízení, které umožňovalo hromadné prohlížení trojrozměrných snímků, seřazených do tematických skupin. Dalo by se říci, že šlo o předchůdce moderního kina. Systém vymyslel August Fuhrman a po roce 1893 postupně začal budovat síť poboček po celé Evropě. Před první světovou válkou už je měl ve více než 250městech.

Panorámy měly podobu válce, v jehož plášti bylo po obvodu rozmístěno zpravidla 25 nebo 26 kukátek. Uvnitř zařízení byl druhý válec s osvětlením, osazený 48-50 stereoskopickými diapozitivy, který se v krátkých intervalech otáčel vždy o jeden snímek. Díky tomu si souběžně mohlo až 25 lidí prohlížet obrázky z celého světa, aniž by si museli sami pořizovat drahé snímky a prohlížečky. August Fuhrman v některých zemích prosadil využívání Panorám v rámci školní výuky, čímž se jeho podnik stal velice výdělečným. K útlumu tohoto fenoménu dochází ve 30. letech, s nástupem filmu.

foto: Pavel Krásenský / text: Michal B. Soukup

https://www.email.cz/download/k/HayT8QAx_8Q7UHeKMmlml9gqvjOiU2V8WfwLdTqd_9kt4U8sB6XTPnJhtGt-7cD3u3nMg6c/TEMA%202-2021.pdf

Muzeum chystá virtuální výlety do minulosti metropolí i starého Mostu (Mladá fronta DNES, 18. 5. 2021)

Ocitnout se pod Eiffelovou věží v Paříži, zastavit se u královské gardy před londýnským Buckinghamským palácem, proplout v gondole Benátky či proletět se na létajícím stroji bratří Wrightů, to vše v kulisách doby na přelomu 19. a 20. století, anebo objevovat dnes již neexistující zákoutí Mostecka umožní neobvyklý projekt, který vzniká v Oblastním muzeu a galerii v Mostě. Odborníci tu právě převádějí do virtuální a digitální podoby tisíce snímků z let 1860–1945, které po dlouhá desetiletí ukrýval zdejší depozitář. Panorama starého Mostecka, jak se projekt jmenuje, tak vedle potřebné inventarizace sbírkového fondu dá vzniknout hned třem originálním vzdělávacím modulům.

V prvním ožijí ve virtuální realitě stereoskopické diapozitivy světových metropolí a tehdejšího dění, jež promítala kolem roku 1900 litvínovská Panorama. „Panorama byla takový předchůdce kina a známých večerníků. Dvojice stereoskopických snímků pořízené speciálním fotoaparátem vyvolávaly při pozorování dojem trojrozměrného obrazu. Ve své době šlo o velmi módní záležitost, kterou bylo možné navštívit v každém větším evropském městě,“ přibližuje Jan Setvák z mosteckého muzea historickou promítací techniku.

Prohlídkovým sálem bude tělocvična

Skleněných diapozitivů má muzeum ve sbírce asi šest set. Díky tomu, že se částečně dochovaly v tematických souborech, je bylo možné využít k vytvoření ucelených příběhů. Speciální brýle pro virtuální realitu pak uživatele během okamžiku přenesou na známá místa zachycená v době před více než sto lety.

„První myšlenkou bylo pouze zdigitalizovat sbírku historických negativů a diapozitivů. Shodou okolností ale vyhlásilo ministerstvo školství dotace pro podobné projekty, a tak budeme moci dětem, ale i veřejnosti ukázat snímky, které by jinak zůstaly dál schované v archivu, ve zcela netradiční formě,“ říká Lenka Lovašová, manažerka projektu, který odstartoval loni a podpořila ho EU v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.

Na originální prezentaci minulosti se budou podílet i školáci, pro které je program hlavně určený. „Potřebujeme vidět, jak budou reagovat na námi připravené příběhy či jak na ně zapůsobí virtuální prostor. Abychom mohli jít dál, musíme mít zpětnou vazbu,“ říká Lovašová.

Na virtuální prohlídkový sál se má proměnit bývalá tělocvična, největší místnost v budově muzea.

„Sami už jsme si zkusili, že virtuální realita uživatele doslova pohltí a ti pak zapomínají, kde se pohybují. Takže ačkoli jde o velký prostor, musíme zjistit, kolik místa je potřeba každému vyhradit či jak rychle děti zvládnou ovládat techniku, aby netrávily víc času přípravou než samotnou prohlídkou,“ poznamenala další členka týmu, metodička Olga Kubelková.

Součástí prohlídky se kromě vzdělávacího programu stane i dochovaná část původní litvínovské Panoramy, která je již dnes v prostorách muzea k vidění, či speciální web, který rozšíří poznatky například o dobovou módu a další fotografie.

Nepředstavitelná kvalita rozlišení

Nosným tématem druhého vzdělávacího modulu budou tisíce digitalizovaných historických fotografií Mostecka. Snímky pochází od řady fotografů, kteří kdysi s muzeem spolupracovali.

„Kvalita rozlišení je u některých téměř nepředstavitelná. Do detailu jsou vidět obličeje lidí, kteří od fotoaparátu stojí mnohdy několik metrů,“ zmiňuje Jan Setvák s tím, že díky sociálním sítím a pamětníkům se daří i zjišťovat, kde snímky často již neexistující krajiny vznikly.

Posledním modulem, který začne vznikat až příští rok, bude Virtuální muzeum Mostecka. Ten má tvořit soubor třiceti do nejmenších detailů naskenovaných exponátů z depozitářů muzea. S těmi pak bude možné ve virtuálním formátu různě manipulovat.

„Exponáty právě vybíráme. Opět chceme, aby se i k nim vztahoval nějaký příběh, aby nešlo jen o bezejmennou výstavku předmětů,“ říká 3D designér a programátor projektu Martin Špoula.

„Ve využití virtuální reality pro vyučování vidím velký potenciál. Není to totiž jen nudné koukání na obrázky. Při této prohlídce zapojíte opravdu všechny své smysly,“ vyzdvihuje přednosti digitální technologie.

Podobně ucelený program s využitím moderních technologií, jaký mostecké muzeum chystá nejen pro školáky, zatím v Česku neexistuje. Po dokončení by tak do zdejšího muzea měly mířit lidé nejen z Mostecka, ale i vzdálenějších míst.

Autor: 

Zdroj: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/muzeum-most-virtualni-prohlidka-depozitar-3d-bryle.A210517_103804_usti-zpravy_grr?

Foto: Pavel Krásenský a Martin Špoula

Nová členka v týmu Panorámy

Na počátku měsíce března 2021 oznámila naše ostřílená metodička Blanka Křivánková svůj odchod z týmu Panorámy starého Mostecka z důvodu nadměrného vytížení v prostředí jejího nového pracoviště. Museli jsme se tedy v průběhu práce na Modulu 2 vypořádat s výběrem nového metodika. Manažerka projektu Lenka Lovašová obratem informovala o celé situaci MŠMT a následně, vzhledem k lockdownu, provedla na základě zaslaných životopisů pohovor s  uchazeči formou online rozhovoru.

Novou metodičkou, která od dubna 2021 bude spolupracovat s celým týmem a připravovat nejenom odborné podklady, se stala Ing. Martina Špoulová. Kolegyni Blance Křivánkové děkujeme za všechny  její podnětné a neotřelé nápady. Věříme, že se znovu setkáme u testování virtuální reality nejenom s ní, ale i s jejími studenty.

Foto: Metodička Blanka Křivánková při testování virtuální reality Modulu 1

Ladíme Modul 2 aneb Historické fotografie Mostecka

Přípravy Modulu 2 jsou v plném proudu. Stále sedíme u těch stejných obrazovek, díváme se skrz aplikace do pokojů našich kolegů a žijeme další díl našeho lockdownového online života. Nový soubor fotografických dat na kterých právě pracujeme pokrývá nejen Mostecko, ale i části okolních okresů Chomutov, Louny a Teplice. V rámci připravované virtuální prohlídky navazujeme na mapové podklady z lety 1850 až 2018. Sada snímků Modulu 2 představuje rozmanité obory lidské činnosti, dokumentuje život ve městech a obcích, výstavbu fabrik a elektráren, ale i vodních děl. Jak těch, která přečkaly nepřízeň věku, tak i těch, která navždy zmizely s důlní činností regionu.

Foto: Sněm mluvících hlav na Panoramě on-line dne 6. ledna 2021. Horní řada: projektová manažerka Lenka Lovašová, metodička Olga Kubelková, metodička Blanka Křivánková. Spodní řada: programátor Martin Špoula, koordinátorka Markéta Soukupová a odborný řešitel Jan Setvák.

 

Přeshraniční spolupráce s Kaiser Panorama Celle

Facebookové stránky Panorámy starého Mostecka si oblíbily nejenom čtenáři z České republiky, ale i ze zahraničí. Největším překvapením pro nás byla milá zpráva od dcery pana Karstena Hälbiga z německého Celle, se zájmem o navázání spolupráce. Pan Karsten Hälbig jako jeden z mála provozuje Kaiser Panoramu i  v současné době. Od devadesátých let minulého století se věnuje vlastní stereoskopické fotografii. Návštěvníky cellské Kaiser Panoramy tak seznámuje například s trojrozměrnou krásou nedaleké přírodní rezervace Großen Moor bei Becklingen. Jsme mu vděční také za nečekaný vánoční dárek v podobě prosincového věstníku spolku, kterému předsedá. Pro zájemce je uložen v mostecké muzejní knihovně. Těšíme se na další spolupráci!

Natáčení dokumentu Móda doby secese

Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, říká známé úsloví. Ještěže jsme si ke spolupráci vybrali kolegy z Nahrávacího studia Ponte records s.r.o., kteří se stejně jako my jen tak něčeho nezaleknou a v duchu baťovské tradice dokáží udělat z nedostatku přednost. A tak zatímco ve studiu samotném se hbitě pracovalo na animaci šičky u staré dobré singrovky, vkládaly se obrázky nejenom z Panoramy a soudobých dokumentů podle scénáře metodiček, lámal si zbytek týmu hlavu, kde natočíme hrané sekvence, když se téměř nikam nesmí a člověk by se kromě domova a práce neměl raději nikde jinde vyskytovat. A když už, tak maximálně ve dvojici. Zachránilo nás muzeum, respektive muzejní knihovna.

Knihovnice přerušila nařízený home office a  připravila prostor u kulatého stolu, ve sbírkách dohledala dobové listy módních katalogů a pak se tiše vytratila z prostoru, který měl dále sloužit už jen herečce a kameramanovi. Jenže, kde vzít herečku? Ještěže konzervátorka Lucie Marková může v dílně pracovat sama a je ochotná pomoci kolegům v nouzi. Vklouzne tedy do háčkovaných rukaviček a podle pokynů kameramana natočí krátkou hranou sekvenci pro dokumentární film o Módě doby secese. Teď už vše jenom sestříhat, ozvučit, namluvit, doplnit – a dokument je na světě!

 

Podivný čas mluvících hlav

Doufáme, že jsme vás úvodní fotografií příliš nevyděsili. Pravda, prvotní nápad byl vložit do úvodu nějaký odkaz na americkou skupinu Talking Heads, když už bychom chtěli být doslovní. Jenže nařízení vlády není radno podceňovat a je-li vyhlášen lockdown jsou i tvůrci virtuální reality nuceni uchýlit se do jejího příšeří. S čím kdo zachází, tím také schází. A tak se v následujících měsících budeme vídat jen z našich pracoven, kuchyní, obýváků a dětských pokojíčků. Na myšlenkovém potenciálu nám to neubírá, jen je to s krátícími se dny a dlouhými nocemi poněkud vyčerpávající. Omlouváme se za kvalitu přiložených fotografií, ale mají hodnotu dokumentační, nikoliv estetickou. A jsme vděční naší projektové manažerce Lence, že se jejich pořízení ujala. Ono udělat hromadnou fotografii, když se její aktéři nacházejí v různých městech, v různých bytech a nejrůznějších pokojích je totiž kumšt. A tak Martin nespí, ani nemá na očích spací masku, jen se snaží demonstrovat zbytku týmu, že je možné dezinfikovat i brýle pro virtuální realitu na další zkoušení v rámci Modulu 1. Představujeme si, jak to asi bude vypadat, až si k tomu nasadí ještě brýle Oculus Quest a respirátor. To, aby se člověk k němu do studia bál vstoupit. Nicméně to v nejbližších dnech opravdu nehrozí. Rozdělujeme úkoly, plníme plán a nezastavujeme, máme zpoždění!